Bolí mě zadek

Sedavé zaměstnání si vybírá svou zdravotní daň. Což je samozřejmě známo. Chybí pohyb, to se dá kompenzovat ve volném čase, váhu si lze hlídat úpravou jídelníčku, stres je záležitosti psychické odolnosti, harmonie a klid je zase záležitostí vyššího vědomí.

Zrakové škody koukání do počítače se dají řešit zvýšením dioptrií. Na bolavá záda pomůže masáž, koupel, protahovací cvičení. A samozřejmě matrix má na všechno nějaký prášek a pohodlnost výmluvu.

Poslední dobou pozoruju, že mě bolí zadek. A to nejen v práci, kde toho nasedím poměrně dost, ikdyž občas vyjdu ven něco řešit, nebo v době oběda ještě venčím psa. Takže osm hodin nesedím a nečumím do počítače. Ale zjistil jsem, že když doma něco píšu, bolí mě z toho zadek. Co s tím? Není u mě příčina už nějaká psychosomatická?

Ve volném čase a o víkendech žiju život v pohybu, při fyzické práci a aktivním odpočinku, chodím převážně pěšky, autem dlouhé štreky moc nejezdím. Asi právě proto, že se v přírodě a venku cítím mnohem lépe (zvláště když je hezky), si možná kancelář somatizuju jako "vězení", kde nechci trávit moc času, a tak mě začne bolet zadek.

Jako by mi říkal: "zvedni ten zadek a jdi ven". Tak se občas z té židle zvednu a trochu se projdu. Ono soustřeďte se na práci kancelářské krysy, když vás bolí zadek. Jenže práci je třeba udělat, ikdyž už mě moc nebaví, nedává mi takový smysl jako dřív, hůře se motivuji. Nicméně nechci být v rodině za příživníka, nechci ohrozit kolegyně a chci do důchodu odejít s čistým štítem.

Miluj své bližní jako sebe sama, říká moudro obsažené v Bibli. Tak se to snažím nějak vyvažovat, abych nedělal něco na svůj úkor, ale taky ne na úkor svých bližních. Když mi něco bere energii, vím, kde a jak ji dočerpám. Tak to dělám.

Ono je to vlastně zajímavé, jiné bolí z práce hlava (mají toho plnou hlavu a ta jim to nebere), žaludek (nemohou to strávit), tíží je na hrudi (plíce, srdce – nemohou to rozdýchat), záda (naložili si toho tolik, že to nemohou unést), zuby (mají toho už plné zuby), ale mě bolí zadek.

Co to znamená? Sedíš na blbé židli? Už bys tu sedět neměl, tak se zvedni a jdi! Jo, ale kam? A kdo za mě? Budu to muset hlouběji prozkoumat a zeptat se svého srdce, to ví. Hlava si jen myslí, že to ví.

V nějakém klidu a tichu o tom budu rozjímat. Ale až si splním své pracovní úkoly, aby mě to, že jsem neudělal to, co jsem měl, neobtěžovalo. To bych pak na to myslel a ten potřebný klid bych nemusel najít.

Část dvou následujících víkendů budu sám, nejprve doma, pak pojedu sám na chatu sekat trávu. Setkám se v přírodě sám se sebou?