Cestou radosti duše

Víkend se nesl v prožívání radosti. Nejprve jsem v práci dokázal splnit záležitosti, které jsem si předsevzal. V podstatě mi zbylo to, na co jsem zapomněl, či vědomě odložil a to, co přišlo zvenku (od soudu a úředníků), protože mi našli nějakou chybu a budu to muset pořešit. 

Dělal jsem těch věcí víc, tím, že mi to vrátili, ve mě uzrála myšlenka, dohodnout se s někým jiným, kdo v těchhle záležitostech umí plavat jako kapr v rybníce. A to já zrovna nejsem. Na druhou stranu v pátek odpoledne jsme už byli s manželkou na chatě a jali se sekat trávu, kosit loučku a čistit jezírko. 

Vlezl jsem do vody o 15 až 16 stupních, abych vodu na hloubce posypal šetrným práškem, který uvolňuje kyslík, jenž vyžene obtížné zelené řasy na povrch a pak se z hladiny seberou sítkem. Zkoušeli jsme i bakterie, nakonec se nejvíce osvědčil tenhle prostředek, který aplikujeme tak třikrát za sezonu podle počasí. Udržujeme tam proudění v podstatě akvarijními motorky napojenými na solární panýlek a hlavně kalovkou s časovačem, kdy je spuštěná čtyři hodiny denně (odpoledne, kdy tam nejvíc praží slunce).

Kde je ta radost? Jednak z té fyzické práce, a jednak z toho odpočinkového pozorování a poslouchání. Kdy koukáte, co a jak vám roste a kvete a hlavně pozorujete ptáky na posekaném pozemku, čmeláky, motýli a posloucháte ptačí zpěv a švitoření. Mě to tedy nesmírně nabíjí.

A pak v sobotu přišel ještě jeden velký kulturní zážitek, setkání se skvělou hudbou. Účastnili jsme se jako diváci svělé hudební šou v podání André Rieu a jeho orchestru. Viděl jsem nějaké dokumenty a záznamy z koncertů v televizi, ale vidět ho naživo v O2 aréně je neskonalý zážitek. Téměř tříhodinová produkce nádherné hudby potěší na duši dokonale.