Dovolená jako psychická vzpruha

Dovolená mi právě skončila. Byla pro mě psychickou vzpruhou. Hodně jsem fyzicky pracoval, koupal se v řece, na koupališti, v jezírku na chatě, chodil na procházky, něco málo jsem projel na kole. 

Trávil jsem čas se ženou, dětmi a vnoučaty. Na práci jsem nemyslel a ani se mi moc nepřipomínala. Nakonec už jsem tzv. na odchodu, dost se už zabývám jinýma činnostma a to nejvíc zatěžující jsem už předal mladším. 

Souvisí to samozřejmě i s mou nechutí nořit se více do toho "matrixu", který mě už nevyhovuje. Už mě netrápí, ani moc neštve, jenže se stal pro mě směšný, a to je samozřejmě pro práci demotivující faktor. 

Také je čas sklizně z naší chaty a zahrady. A pomalu přípravy na období zimního klidu v přírodě. V práci to teď po dovolené bude náročné, ale zase se to někam posune.