Jen blbec dělá stále stejné chyby

To mě napadlo, když se točím stále v kruhu posmrkávání, pokašlávání a fyzické únavy. Zkrátka nejsem ve své zdravé kůži. Co dělám za chybu, resp. jakou chybu stále opakuji? Odpověď jsem nenašel. 

Proč mé tělo reaguje nemocí? Proč se mi to banální nachlazení stále vrací? Co mi chce říct? A co má duše? Už mi zase někam utekla a čeká na mě? Nemám se už něčeho pustit? Nelpět, odpustit? Nebo naopak se mám pustit bez váhání do práce, přestat přemýšlet nad její nesmyslností a dělat to, co mám? Proč? Abych to měl hotový? Asi je to důležitý, bez dokončení některých věcí, se prostě neposunu. Vlastně ta nemoc přijde proto, abych o tom přemýšlel, abych něco vymyslel, aby mě napadlo, jak to třeba udělat jinak.

Občas se mi to stává. S vyčištěnou hlavou se přemýšlí líp, prostě člověka něco trkne a napadne ho, jak to, že na to nepřišel už dříve. 

Pokud k tomu slouží banální nemoc, která člověka nejen zastaví, ale donutí ho i přemýšlet, pak není od věci být občas nemocný. Ale proč tak často? To asi není jen tak. Nebo je? 

Chyby dělám, to zas jo, jen si nejsem vědom, že bych dělal stále stejné a byl tím blbcem. Spíš jsem blázen, podivín, protože se na spoustu věcí dívám jinak, než většina společnosti. Jsem jaksi mimo. A to se neodpouští. Zatím jsme k tomu nedospěli.