Jsem opravdu mimo

Tak jsem zjistil, že s tím chytrým telefonem jsem úplně mimo. Používám ho v podstatě jako dřív k volání a psaní zpráv, aplikace moc nemám, jen banku a whats app (WA) a vypelichaný Facebook (bez messengera), kde jsem samozřejmě mimo, protože neumím být online, závislý na lajcích a nic tam nekomentuju. 

V zásadě se jen podívám, občas něco napíšu a jdu pryč. Měli jsme pohádkový les pro děti. Jsme členové Sokola a býváme na stanovišti. Kamarádka založila WA skupinu a samozřejmě nás tam zařadila. Před akcí a hlavně po se spustila přímo smršť jakou jsem já v životě nezažil, ale chápu, že pro mnohé je to zcela běžné. 

Desítky fotek, stovky komentářů, ponejvíc smajlíků. Až do noci. Mě to nerušilo, protože mám upozornění vypnuté, tak jsem se vždy podíval a zjistil, kolik mám nepřečtených zpráv. Ty zprávy se množily geometrickou řadou. 

Tady jsem si uvědomil, jak je většina online a ihned reaguje, co je hodinu staré je pravěk? Pak je tu ještě jeden fenomém. Všechny ty zprávy se odbudou kolem akce a pak je ticho. Jo, byl jsem zahlcen a vlastně jsem se podivil dětské radosti až infantilitě u zralých dospělých jedinců. 

Jak s námi ty sítě a virtualita mává. Jde to vůbec léčit? Dost špatně, protože to většinou hraničí se závislostí. A tady pomůže snad jen důsledný (dobrovolný) detox nebo nějaký dlouhodobý výpadek, což je také detox, ale nedobrovolný, vynucený. 

Předpokládám, že závisláči mají absťák, když nemají svoji virtuální drogu. Ono se ví, že internet a sociální sítě zvlášť jsou drogou, ale asi je nezakážou. Jednak prostřednictví sítí mohou lidi oblbovat, vymývat jim mozky, a jednak jim vnutit, že něco potřebují a musí to mít, ikdyž to vůbec nepotřebují. 

Z dobrého sluhy se stal zlý pán. Jako obvykle.