Lenost, únava, rozmazlenost, přepracovanost, smutek, ….

Nevymizely už tyto pojmy z pokrokového korektního slovníku? To, co pod těmito pojmy znala má generace, je pro současnou mladou generaci poněkud zastřeno a nahrazeno v podstatě odbornou lékařskou diagnózou.

Člověk je úplně přirozeně občas unaven, tělo potřebuje odpočinek, potřebuje vypnout, regenerovat. Únava není nic hrozného. Ale, když je přítomná stále? Náhle se mění v únavový syndrom.

Ten může vzniknout z přepracovanosti. Tu nezdravou a závislou nazýváme workoholismem a může vést k syndromu vyhoření (burn-out).

Můžeme k tomu přistupovat i jinak. Odkládat a vymlouvat se je tak "sladké" a dneska je cool lenost nazývat prokrastinací, protože to nezní tak tvrdě. Navíc je to odborný výraz, který z toho udělal diagnózu, nemoc, důvod k soucitu nebo dokonce přednost.

A co dnešní diagnóza ADHD, častá u dětí. Dřív se tomu říkalo rozmazlený fracek, dnes z dítěte vyrůstá osobnost. Takže tady můžeme sledovat nezdravý kult dítěte. Ale na druhé straně je také potlačována přirozenost dítěte, zvláště toho živého a zvídavého.

A co ten smutek? Někdy je dobré nechat projít své emoce, vyplakat se, nebo se i vyvztekat. Pokud je v sobě dusíme, neděláme dobře a může to vyústit až v deprese.

Tyto diagnózy s sebou nese naše civilizace, kdy člověk nestačí "tempu doby" a kdy je zneužíván jako "lidský zdroj" a kdy se ve společnosti ztrácí lidskost a lidská důstojnost. Určitou "obranou" člověka je pak vypuknutí nějaké civilizační choroby. A to je především signál k zastavení a v mnohých případech i ke změně životního stylu.

Hodně v tomto může pomoci psychosomatika, příp. nějaká terapie. Nevylučoval bych ani duchovní léčitele, jen je třeba tady být obezřetný, ale to platí i u lékařů, psychologů a psychiatrů.

Ale hlavně léčí sebe-úcta a příroda. Také, když najdete v životě soulad těla, duše a mysli.