Na Rakovi v údolí

Abych to uvedl na pravou míru. Stačí doplnit na přednášce prof. Jana Raka v Levandulovém údolí. Původně jsme měli jet na chatu, pak jsme to přeskupili, díky tomu jsme se dostali na premiéru našich ochotníků, čímž jsme si v pátek večer pošimrali bránici a v sobotu jsem jel (vlakem) na Raka a žena (autem) k rodičům.

Sobota byla poměrně škaredá, pršelo a ani nebylo moc teplo. Těšil jsem se na rozkvetlé levandule chodouňské, ale nebylo z toho nic, ani z posení venku na sluníčku. Lidí bylo požehnaně a energie příjemná. Zkrátka víme, co za lidi na takové akce jezdí. 

Protože jsme všichni JEDNO, setkali jsme se tam sami se sebou a na sebe se přece člověk nemůže zlobit. Takže atmosféra pozitivně nabíjecí. Byla to přednáška, ale besedovalo se, ptali jsme se a pan profesor odpovídal. 

Na živo a z očí do očí je to vždy lepší než na nějakém videu. Navíc, když se vede "dialog" s publikem a nejedná se o rozhovor s moderátorem, je to mnohem rozmanitější a můžete se dotknout větší šíře témat. A ani ty dvě hodiny vám nestačí.  

Původně jsem plánoval, že bych se zdržel déle, možná i na meditaci, ale nakonec své jsem si vyslechl, rozloučil se a jel domů. Přece jen to spojení o víkendu nemám tak časté. Vlaky sice jezdí, ale k nám vlak nejezdí, takže nakonec musíte dojet autobusem, nebo pro vás někdo přijet na 10 km vzdálené nádraží autem.  

Pro mě to bylo příjemné i v tom, že jsem splatil dluh, protože jsem si nakoupil ostropestřec, kávičku a občerstvení a k tomu přidal větší zpropitné a raději jsem zaplatil ihned. Ono v tom velkém množství lidí to ani nešlo jinak.