Vnitřní klid a úklid
Když to takhle vidím napsané vedle sebe, lépe to chápu. Čas od času potřebuje člověk uklidit. A to nejen ten bordel vnější: v bytě, ve sklepě, na zahradě, na pracovním stole, ale i ten bordel v sobě.
Bordel v sobě hromadíme ať chceme nebo nechceme. Přichází ze situací v životě, z myšlenek, slov, pocitů, skutků. Obvykle je spojený se stresem, kterému se nedá vyhnout. Dá se mírnit (což je ta správná cesta), nebo narůstá až do vyhoření. Do stavu, kdy tělo vypne a řekne dost.
Bordel usedá jako prach na naši duši, jako nestravitelný zbytek se nám ukládá do těla a my zatěžujeme všechna ta střeva, ledviny, játra, močové měchýře neúměrnou prací až nám třeba některý ten dlouhodobě přetěžovaný orgán vypoví službu.
A to ještě v dobré víře tomu tělu nakládáme ještě víc, nejen nezdravými a nekvalitními potravinami, nápoji, ale i cigaretami, alkoholem, drogami vč. nadužívání léků. Nadměrnou zátěží modrým světlem počítačů a mobilů, stresováním se sledováním televize, videí, mobilů, ….
Prostě zátěž je veliká, že tělo i duše potřebuje čas od času uklidit a zároveň uklidnit. A je to hlavně naše osobní práce. To my sami máme zodpovědnost za své tělo, za svou duši, za své zdraví, za svůj přístup k životu.
Žijme tak, abychom nalezli rovnováhu, harmonii a klid v duši. Postavme se problémům čelem, řešme je včas, poznejme je, nenechme je vyrůst, a hlavně je nezametejme pod koberec, jak se říká. Řešme hlavně to, co můžeme a umíme ovlivnit, když to nezvládneme sami vyhledejme či požádejme o pomoc.
Jde se věcem vyhýbat, utíkat před nimi, ale sám před sebou nikdo neuteče, může maximálně ukládat své nezpracované emoce, stres, obavy do podvědomí, ale tím to nezmizí a v nějakou chvíli to vyplave na povrch, protože už je potřeba s tím něco dělat, nějak se k tomu postavit. Tělo a duše si řekne, jenže my je neposloucháme. Slyšet to jemné vedení duše můžeme pouze v klidu, můžeme se ptát proč se nám něco stalo a jak na to máme reagovat. Ptát se a hledat odpověď, v ideálním případě ji najít.
Než si to člověk začne logicky rozebírat, je dobré si zapamatovat (třeba i zapsat), co člověka napadlo jako první a přemýšlet o tom, proč právě tohle?
Opravdu ten úklid s tím klidem souvisí a nejen jazykově. Po úklidu nastane úleva a s ní přichází i ten klid. V podstatě to je jednoduché a žili to naši předci, měli pravidelné půsty, více fyzicky pracovali, tak si více v klidu užívali četbu, zpívali, tancovali, bavili se. Zkrátka to nějak přirozeně vyrovnávali.
Dnes se žije jinak, bují nám civilizační choroby, deprese, podvědomě cítíme, že jsme odešli od sebe, od přírody a přirozeně toužíme se tam vrátit. Mnozí žijí uhoněný (ne)život "křečka v kolečku" až do svého zhroucení a do kolečka nastoupí nový "křeček". Vystoupit z toho včas vyžaduje odvahu se pro to rozhodnout a ochotu to udělat.
A to je jen na každém z nás. Zda, kdy a jak dospěje k tomu, že začne poslouchat své tělo, bude žít v souladu se svou duší, zkrátka bude prožívat svůj autentický život jako malinkatý dílek Celku.