Moc, nemoc, bezmoc

Jsou chvíle, kdy se člověk necítí dobře. Cloumá jím vztek, je smutný, něco ho bolí, něčím se trápí a tak se snaží vyhledat odborníka, třeba lékaře.

Už první setkání a první otázky zpravidla napoví. Když se např. lékař zeptá: "Co potřebujete? A co na to berete?" je více méně jasné, že jste jen "další houska na krámě" a odbyde Vás prášky.

Jiná záležitost je "Jak Vám mohu pomoct?" To samo o sobě navozuje atmosféru důvěry. Otázka "K čemu svou nemoc potřebujete?" Vás doslova šokuje. Ale je důležitá, protože tajemství nemoci se ukrývá u nemocného, často v jeho hlavě, v jeho přístupu, životním stylu.

Pokud se rozhodnete podstoupit psychosomatickou léčbu, setkáte se s přístupem, který není v ordinacích zahlcených praktických lékařů obvyklý. Budete jako klient hledat "prapříčinu" Vašich potíží s pomocí naslouchajícího lékaře, rozeberete svůj život a postupně odhalujete příčinu své nemoci. A kupodivu změnou svého přístupu k životu můžete spustit tzv. "samoúzdravné procesy".

Zrovna čeština je v tomto kouzelná. Moc je síla. Jsem-li ne-mocný, znamená, že jsem dočasně ztratil moc nad sebou samým. Z toho logicky vyplývá, že získám-li svou moc (sílu) zpět, začnu se uzdravovat. Bez-moc je, že jsem svoji moc odevzdal úplně, ocitám se bez své moci a moc nade mnou převzal někdo jiný, ten, koho, nebo to, čeho se bojím. A zároveň se upínám na někoho či něco, co mi pomůže znovu získat zdraví: lék, lékař, léčitel. Řeším důsledek, neřeším příčinu. Zůstávám ve špatných vztazích, které mi berou moc, ve strachu, který mne připravuje o sílu, ve stresu, který postupně mění ne-moc v bez-moc. Neustále se vymlouvám a důležitou změnu oddaluji, protože přece musím žít zrovna takhle!

Tak ty nebudeš poslouchat, řekne si tělo a přitvrdí. A když už si tělo neví rady, tak udeří. Přijde agrese, rakovina. Rozsudek! Smrti? Ne vždy, ale je to poslední varování. Máš poslední šanci se změnit. Kdo ani tady nepochopí, umírá.

Přesto existují případy (zázraky), kdy se i z těžké rakoviny dokázali lidé uzdravit. Totálně změnili svůj přístup. Nepodali se tomu, bojovali. Pochopili, co musí v životě radikálně a velmi rychle změnit. Když něco neumíme vysvětlit a dokázat, znamená to, že to neexistuje? Ne, je to jen naše chorobná touha všechno rozumem pochopit a mít to pod kontrolou.

Někomu je umožněn restart, někdo žije tak, že nemoc nepotřebuje, příp. když ho přepadne, tak přemýšlí, co udělal špatně a poslechne své tělo. Bolí tě záda, jestlipak sis nenaložil víc, než uneseš. Máš časté průjmy? Není tvůj život tak trochu k pos.ání? A co zuby? Možná už máš něčeho plné zuby. I tak by to mohlo být. Nemoc je signál, tělo se snaží něco říct a my ho neposlechneme. 

Protože "lekař" nás vylekal a předepsal piluli. Tak to má ekonomicky nastaveno a my jsme líní přemýšlet a něco se sebou udělat, začít na sobě makat. Protože ten prášek pomůže, pan doktor (autorita) to říkal. A my ho poslechneme. Jde o naše zdraví a pan doktor tomu rozumí. To je fakt. Ale pan doktor nežije náš život, žije svůj. 

Za svůj život a své zdraví jsem odpovědný především já sám. Já mám tu moc být mocný, ne-mocný či bez-mocný. Jak žiju, tak stonám. Mohu žít tak, abych nestonal. Jen být si toho vědom a chtít pro to něco udělat.