Nemocný rok?

Letošní rok je takový zvláštní, nazval bych ho rokem nemoci, a to ještě nejsme ani v polovině. Pokolikáté je mi letos blbě, smrkám, kašlu, bolí mě v krku, zacpaný nos, bolí mě hlava? 

Žena vždy něco přinese od dětí ze školky, někdy jí to sejme, jindy je schopná fungovat, přestože kašle a ssmrká. Inu pečující pohlaví. Já se tomu obvykle vyhnul, ale letos stonám opravdu (na můj vkus) často. Obvykle je to jen pár dní, v podstatě prožiju jednu, dvě "hektické" noci a přes svůj věk mi velmi dobře funguje imunita a hojení ran. 

Pravda, moc se nezatěžuji léky a vím, že nemoc je prostředek k zastavení, k odpočinku. Tak odpočívám. Což je pro aktivního člověka docela "záhul", ale ono se to ani v práci a ani doma nepodělá. To, co nemohu udělat dnes, udělám jindy. Nakonec jsem většinu pracovních úkolů už splnil.   

Jen nemohu přijít na to, co mi ta nemoc má říct? V čem mi má pomoct? Možná, že to ani není tak důležité, že je důležité prožití nemoci a s ním související zastavení. Nakonec i kvůli té nemoci nemohu dělat to, co mám rád. Nemohu makat na zahradě, nezahrál jsem si ping-pong a nezaplaval si v Jizeře. 

No jo, co se dál dělat. trpělivě čekat na uzdravení, resp. na čas, kdy se dá tělo zase do formy a přemýšlet, jak a čím mu odlehčit. Třeba nějaký větší půst by nebyl na škodu.