Tělo si řekne

Věřím tomu, že tělo si řekne, že má něčeho už dost. Ale je těžké mu porozumět a ještě těžší je ho poslechnout. Říkám si, zda se ve svém věku nepřetěžuju, že bych měl víc odpočívat, ale člověku to nedá, na zahradě a na chatě je furt co dělat. Fakt je, že by to počkalo, že se vše nemusí stíhat hned.

Tak jsem štěpkoval, skoro jsem zavařil stroj, hlavně své uši a tělo jsem vystavil jeho hluku a vibracím, a to nebylo dobře. Pak mi z toho večer třeštila hlava a to ticho doprovázené zvuky přírody, především pak zpěvem ptáků, jsem si moc neužil. 

Také hřeším v jídle, i ten alkohol si dám, v teple zmrzlinu. Pak se divím, že je mi těžko. Aspoň, že přijde to psychické uspokojení z provedené práce, které to malinko kompenzuje.

Vím, měl bych to tělo víc poslouchat, u duše se mi to daří asi víc a ego a mysl už dokážu docela krotit. Však mě všichni znají a snaží se mě držet pohromadě, v relativním zdraví a psychické pohodě. A za to jsem svému tělu, duši a mysli vděčný.