pokud není uvedeno jinak, pak autorem článků je Honza Tichý
Tak jsem zjistil, že s tím chytrým telefonem jsem úplně mimo. Používám ho v podstatě jako dřív k volání a psaní zpráv, aplikace moc nemám, jen banku a whats app (WA) a vypelichaný Facebook (bez messengera), kde jsem samozřejmě mimo, protože neumím být online, závislý na lajcích a nic tam nekomentuju.
Byl jsem na konzultaci k výsledkům svého biochemického vyšetření. S terapeutem se přátelíme. Jsme naladěni na stejné vlně. Přesto v oblasti zdraví je samozřejmě vzdělanější a má dlouholetou praxi farmaceuta, ikdyž se nyní věnuje funkční medicíně.
Sedavé zaměstnání si vybírá svou zdravotní daň. Což je samozřejmě známo. Chybí pohyb, to se dá kompenzovat ve volném čase, váhu si lze hlídat úpravou jídelníčku, stres je záležitosti psychické odolnosti, harmonie a klid je zase záležitostí vyššího vědomí.
Nechal jsem se vyšetřit. Jako samoplátce, parametry vyšetření mi stanovil terapeut a týkaly se biochemie. A dopadl jsem kupodivu celkem dobře, naprosto v limitu jsem byl u renálního souboru (kreatinin, močovina, kyselina močová), jaterního souboru, bílkoviny (CRP), železo, štítná žláza, vitamín D, překvapivě i v souboru diabetologickém.
Je skvělé mít prodloužený víkend. Užívám si to od ledna, ikdyž to právě v lednu bylo vykoupeno časem večerních schůzí. Ty ještě budou, ale už ne v takové míře. Díky spoustě práce jsem nyní dva pátky obětoval, ale byly Velikonoce a nyní nás čekají květnové svátky.
... u mediálně známé osobnosti se její nemoc stává "věcí veřejnou". Pokud je osobnost sdílná a navíc aktivní na sociálních sítích a má velkou skupinu fanoušků a podporovatelů, pak svoji nemoc s nimi "sdílí". Fanoušci většinou vyjadřují lítost a soucit, drží palce, podporují a pomáhají vytvořit ten povznášející pocit "nejsi na to sama".
S nadsázkou si říkám, že jsem vesel a zdráv, protože k životu nepotřebuji doktory medicíny a práv. Také to ale znamená, že nejsem vyšetřen. A v laboratoři by určitě něco našli. Chystám se, zatím jsem ale potřeboval řešit důležitější věci.
Převážnou část neděle jsem strávil v Levandulovém údolí. Bylo to setkání s knihami a lidmi. Bylo fajn se setkat s organizátorkou, zaměstnankyněmi Levandulového údolí, s paní Šárkou a dalšími. A hlavně s panem Karlem Svobodou a jeho kolegou z vydavatelství Bohemica Books.
To mě napadlo, když jsem byl týden v jiné civilizaci, Egyptě. Až jsem se lekl, jaký vzorek tzv. vyspělé evropské civilizace se tam válel na pláži a cpal se vším možným. Připadalo mi to jako výkrmna evropských vepříků.
Odjíždím na dovolenou. Vždy před dovolenou se snažím, abych v práci splnil co nejvíc povinností, protože to za mě nikdo neudělá. Samozřejmě všechno se splnit nedá, na něco se zapomene, něco se na poslední chvíli musí ještě řešit a něco se prostě odloží. Ale to asi zná většina pracujících.