pokud není uvedeno jinak, pak autorem článků je Honza Tichý
Nevím, kolik toho sem ještě napíšu. Články odsud zatím kopíruji na svůj blog sem:
Tímto článkem se rozloučím. Nejprve pár slov k návštěvě terapeutky. Byla to celá hodina, chodil jsem, cvičil jsem, při tom mě paní sledovala a při chůzi měřila. Dost jsme si povídali, výsledkem bylo potvrzení, že mám zkrácené a zatuhlé svaly a to je důvod bolesti. Dostal jsem návod na cvičení a snažím se. Bolest tak nějak putuje, jinak fyzicky...
Upřímně nevím. Již delší dobu mě bolí pata pravé nohy, pak to přešlo do lýtek, nyní do stehen a hýždí. Proto jsem se objednal k fyzioterapeutovi. Přemýšlím čím to může být?
Někdy si říkám, zda tu psychickou pohodu nepředstírám, zda mám ještě optimistický a radostný přístup k životu. Někdy mě to prostě sejme, cítím větší prázdnotu a nechuť.
Věřím tomu, že tělo si řekne, že má něčeho už dost. Ale je těžké mu porozumět a ještě těžší je ho poslechnout. Říkám si, zda se ve svém věku nepřetěžuju, že bych měl víc odpočívat, ale člověku to nedá, na zahradě a na chatě je furt co dělat. Fakt je, že by to počkalo, že se vše nemusí stíhat hned....
Vedro je nesnesitelné. Musíte hodně pít, hlavně vodu, nejlépe pramenitou. Ale často nemáte jinou možnost než vodu z kohoutku či nějakou koupenou v plastové lahvi.
Letošní rok je takový zvláštní, nazval bych ho rokem nemoci, a to ještě nejsme ani v polovině. Pokolikáté je mi letos blbě, smrkám, kašlu, bolí mě v krku, zacpaný nos, bolí mě hlava?
Že by se nám tu formovala zdravá občanská společnost? Tedy ta odspoda, ta lokální? Zvonku to tak vyzerá. A příčinou jsou akcelerační zóny pro výstavbu větrníků. Větrník za humny, který znehodnotí pole, krajinu a je navíc energeticky (bez dotací a protěžování) neefektivní a drahý, už mnohde rozproudil lokální veřejnou debatu, konaly se místní...
Potkal jsem se na procházce s hantavirem. Tedy s jeho mediálním obrazem, protože už se zase straší, vylezl plukovník Prymula a právě na dnešní procházce jsem potkal ženu s respirátorem. Zdá se, že to stále funguje.
Datum prvního opravdového plavání v přírodě se u mě každý rok mění, protože někdy je teplo už v dubnu, či dokonce v březnu. Pamatuju se, že i na konci března jsem vlezl do vody. Tak letos až v květnu. To jsem si i trochu zaplaval. V sobotu to bylo letos poprvé, v pondělí podruhé, to už bylo trochu delší, jak na vzdálenost, tak na pobyt....
Půjčil jsem si název knihy Aleše Palána o šumavských samotářích, snad se stejně jmenuje i film. Občas si říkám, jak jsem zblblý civilizací a jak mi ta zblblá civilizace neprospívá na zdraví.